Moje pětielementová kuchyně: Jak ji uchopit, když nedokážu splnit všechny požadavky? #4

Když nevíme, co všechno se v našem organismu může dít v souvislosti s naším každodenním jídlem a když nám není vlastní se příliš pozorovat, tak nemáme žádné mentální zábrany jíst věci, které nám chutnají nebo na které jsme v určité podobě zvyklí, tím spíš, když nemáme ponětí, co všechno za škodlivé látky obsahují potraviny denní spotřeby.

Někdy je blažená nevědomost docela milosrdná. Nevíme-li, čeho všeho bychom se měli bát, tak se prostě nebojíme… až dokud nás někdo nevystraší.

Odborníci problematiku denně studují, třeba i desítky let. Jsou s odstrašujícími případy v kontaktu a vědí, co všechno se může stát, takže se sami snaží danému jevu vyvarovat a upozorňují na to i laiky. Nebezpečí na nás číhá na každém rohu. Hasič nebo likvidátor škod po požárech nikdy doma nenechá potenciálně rizikové situace bez kontroly. My, co jsme se s tím nikdy nesetkali a ani nevíme, z čeho všeho může začít hořet, všechny ty rychlovarné konvice, nabíječky… v klidu necháme normálně v zásuvce, i když svůj domov na nějakou dobu opouštíme. Ani mě to nenapadne hlídat, ani nejsem motivovaná to dělat. Strach z požáru mě „bolí“ míň, než kolik by mě bolelo několikrát denně vytahovat kabely ze zdi.

A tak je to i s jídlem a různými doporučeními zdravé výživy. Obecně třeba i víme, že celozrnné a tmavé pečivo je lepší varianta než bílé, a že uzeniny a polotovary jsou plné problematických éček a neměli bychom je jíst příliš často, stejně jako barevné a sladké limonády či cukrovinky. Už dlouho nás straší glutamanem/glutamátem, stejně jako lepkem, cukrem, laktózou a palmovým olejem, takže vyhýbat se jim je momentálně in. Ale kolik negativních dopadů na nás může čekat ve zdánlivě přírodních, přirozených a zdravých potravinách jako je máslo, mléko, chleba, ovoce, zelenina, obiloviny i luštěniny, už běžně ve vědomí nemáme.

A pak se právě dozvíme, co všechno z toho, co běžně děláme, co nám přijde normální a co máme rádi, je ve skutečnosti chybou a měli bychom to omezit nebo nahradit něčím jiným.

Jen namátkou vezmu pár příkladů z doporučení pětielementové kuchyně:

Teplá snídaně (polévky, kaše) místo studené (jogurt/mléko + cereálie, nebo pečivo s něčím). Mléčným produktům se celkově spíše vyhýbat. Barbara Temelie u lidí s nadváhou nedoporučuje ani ty kysané. Žádnou výživovou hodnotu nemá cukr, konzervy, polotovary, takže vůbec nejíst. Mražené a zejména hluboce zmražené maso je podle ní nestravitelné a dlouhodobá spotřeba mražených polotovarů vede ke ztrátě vitality. Jídlo ohřáté v mikrovlnce je škodlivé. Máslo a polotovary ze supermarketu řadí do této kategorie. Chlazené nápoje a mražené potraviny ochlazují trávicí trakt, takže tělo pak potravu nemůže dobře využít. Všeobecně špatně stravitelné je čerstvé (předčasně utržené) ovoce, takže přednost bychom měli dát kompotům. Brambory, těstoviny a pečivo bychom měli nahrazovat spíše vařeným obilím. Kvalita všech ingrediencí je zásadní. Takže k tomu přidáme požadavek na biokvalitu a minimální zpracování. Dále maso z volných chovů, krávy pasené na loukách, ryby z divokých vod… a nakonec přijde ještě několikadenní fermentace obilovin a luštěnin, jak doporučuje Ivana Stenzlová, abychom se zbavili tzv. antiživin, a to i u potravin organicky pěstovaných.

Crash bum bang… Celé naše běžné stravování vzhůru nohama. Žádný začátečník nemá na to, aby splnil všechny požadavky najednou, a už vůbec ne, aby to všechno zvládal balancovat každý jednotlivý den. Jednak tomu ještě úplně nerozumíme a jednak na to nejsme zvyklí. Taky třeba nemáme vhodné životní podmínky na takový životní styl.

Co z toho teda dělat nebo nedělat? A má to vůbec cenu? Není lepší to raději celé nechat být a zůstat u toho, na co jsem zvyklá? Nemám na to, abych všechno tohle dodržovala a některé možná ani dodržovat nechci, protože si to neumím představit běžně dělat… navíc si pak přečtu jinou knihu, a tam jsou zase úplně jiná „zdravá“ doporučení. Třeba raw strava je v tomto směru dost protiklad pětielementové kuchyně. Takže jak dál? Pokračovat nebo to vzdát?

Už jsem psala minule, že abyste pokračovali, musí vám to dávat smysl, musíte být motivovaní najít cestu, která je pro vás schůdná. A tou se vydat. Svou vlastní cestou, terénem individuálních podmínek.

Vytvořila jsem si pro to pomůcku:

Moje možnosti pětielementové kuchyně

Vypsala jsem si všechny ty ideální požadavky a vybrala si mezi nimi ty, jejichž dodržování mi přináší nejmenší stres a jsou nejblíž tomu, co už dělám nebo co mi nevadí dělat, případně mě nejmíň zatěžuje v rámci mého běžného denního fungování. Dále jsem si napsala, jaké mám možnosti – jaké drobné krůčky v tomto smyslu můžu dělat.

Zvolila jsem si hlavní styčné body na té cestě (čeho se ve své praxi snažím dosáhnout). Konkrétně:

•             sezónnost

vařím převážně z toho, co zrovna roste, a v kuchyni respektuju roční období

•             kvalita surovin, kterou si mohu dovolit

snažím se vařit z toho nejkvalitnějšího, na co mám aktuální rozpočet, u vstupních surovin beru v potaz složení a způsob zpracování, tedy čím přirozenější a míň složité na výrobu to je, tím lépe

•             5 chutí

pokud to jde, v každém jídle se snažím mít zastoupeno všech pět chutí: kyselou, hořkou, sladkou, ostrou a slanou, s postupující praxí zkouším i vařit v kruhu (když to má být moc komplikované, neřeším to a udělám si to tak, jak se mi to zrovna udělat chce)

•             postupné vylepšování

vždy mohu být lepší, než jsem byla včera… proto si rozšiřuju svoje znalosti i možnosti

•             dělám, jak nejlíp umím, ale nepřestávám přitom žít a radovat se ze života

Dělám to, co mi v tu chvíli přináší menší stres, protože největší užitek mám stejně z jídla, které připravím v klidu a které si vychutnám v radosti…

Jak to pak může vypadat v praxi:

Sezónnost – vedu v patrnosti, že když je venku zima, je mi přirozenější dávat si teplá a dlouho vařená jídla a ani moc nemám chuť na čerstvou a studenou zeleninu (saláty, okurky, rajčata…). Jím víc masa, hutnějších polévek, kořenové zeleniny, zelí, jako přílohu dávám víc kvašené než čerstvé. V zimě si nekupuju borůvky, maliny, ale běžně ani citrusy a banány (jelikož je zas tak moc nemusím, s výjimkou grepu a pomela). Jakmile se začne oteplovat, přijde jaro, začnou ředkvičky a různé natě, mám tendenci odlehčovat jídelníček a dávat si víc zeleného a čerstvého. Už vím, že jaro znamená víc kyselých a šťavnatých chutí, a ve chvíli, kdy začne být období čerstvé zeleniny, přirozeně preferuju víc zeleninová jídla. S babím létem přicházejí dýně, brambory, sladká zelenina, s podzimem víc koření a ostřejší chuti – křen, bílá ředkev, hořčice, kari…

Kvalita surovin, kterou si mohu dovolit – nakupuju podle svého rozpočtu, který odpovídá platu člověka v neziskové sféře. Můj aktuální rozpočet na jídlo se pohybuje mezi dvěma až čtyřmi tisíci na měsíc. Věci v biokvalitě kupuju jen někdy, např. když rozdíl mezi půlkilovým balením běžných citronů a bio citronů je do 20 Kč a já mám zrovna měsíc, kdy si za jídlo můžu dovolit utratit víc, tak tu biovolbu udělám. Je pro mě nereálné mít všechno organického původu a používat bio suroviny i tam, kde to ani nedocením (např. biomáslo do koláčového korpusu). Byl by to rozmar, který neodpovídá tomu, co si momentálně v kuchyni můžu dovolit. A při dnešních cenách začínají být rozmarem i některé konvenční potraviny. I tohle je ale otázka toho, co mě ve skutečnosti více stresuje – jestli „průvan v peněžence“ nebo zatížení organismu škodlivinami. Jelikož strach ze škodlivin nemám tolik ve vědomí jako tam mám „myšlení chudoby“, tak moje volby odpovídají právě tomuto vnitřnímu nastavení. Sem patří i požadavek paní Stenzlové na fermentaci s probiotiky coby základní úpravu obilovin, luštěnin a ořechů. Tohle by podle ní měla být naprosto běžná úprava vždy, když z nich vaříme. Pro mě zatím zcela nedostižné na denní bázi. Někdy nemám čas na všechny ty přípravy předem a skoro nikdy bych neměla co jíst, kdybych na tom trvala. Nebo za dva dny, než se to nafermentuje, už na to nemám zase chuť a pak mě otravuje řešit, co s tím. Opět je to otázka volby, která mě míň stresuje. Pokud bych měla nervy z toho, že si tělo poškodím škodlivinama, nepustilo by mě to nefermentované jíst. Jelikož mě víc stresuje na to myslet a plánovat předem, tak to dělám, jen když jsem zrovna v rozpoložení to udělat. Podobně to mám i s nákupem mražených polotovarů a podobných „zapovězených“ věcí. Běžně se tím nezásobuju, ale v krajních situacích jo. Nějakou mraženou zeleninu vždycky mám, stejně jako mražené maso, které nakoupím, když je je zrovna příznivá cena a odložím na horší časy do mražáku. Ale vařené jídlo a polotovary typu pizza nebo rybí prsty zcela vyjímečně.

5 chutí – mít v každém jídle zastoupeno všech pět chutí se pro mě ukázalo být jeden z nejmenších problémů ve chvíli, kdy jsem si vytvořila vlastní seznam potravin a uměla se v něm rychle orientovat, stejně tak se mi celkem hned podařilo zvládnout vaření v kruhu a stalo se to mou přirozeností při vaření spontánně vymyšlených jídel, která nemají žádný přesný postup, takže si je můžu uzpůsobit. Někdy je to ale problém u tradičních jídel nebo jídel se specifickými instrukcemi. Takových dělám málo, ale pokud by mělo vaření v kruhu znamenat komplikaci, tak ho vypouštím a udělám jídlo, jak je předepsáno, ale pokud tam můžu dodat nějaký chybějící element, tak to udělám. Když má některé jídlo složení jen z několika málo surovin a některé elementy je pro mě fakt obtížné pokrýt, tak to také nechám nekompletní. Opět volím strategii – dělám to, co mě v tu chvíli nejmíň stresuje – hledat element nebo to udělat bez toho?

postupné vylepšování – tohle považuju za nejdůležitější – mít dobrou vůli o těch věcech (ze seznamu ideální praxe) uvažovat a být vůči nim otevřený a až přijde jejich čas, tak si do svého života přidat další nový návyk nebo výzvu na zavedení nového návyku. Vylepšit si něčím už běžně dělanou praxi. Opět takovou, kde ten rozdíl mezi tím to dělat a nedělat není příliš velký a zatěžující. Nebo si vymyslet ještě nějaký schůdný mezkrok – třeba časový – něco dělat nejdřív jednou měsíčně, kdy tu námahu projednou přežiju, pak to zkusím dvakrát, pak jednou jo, jednou ne… mám to tak s tím fermentováním, hlavně u ořechů a semínek. Tohle mi na začátku vyloženě vadilo, namočené ořechy mi nechutnaly. Ale už ten odpor k tomu nemám tak velký, a i když to nedělám pravidelně, vedu to v patrnosti, že je to „lepší“ a že ten namočený ořech je takový „živý“ ve srovnání s chutným, leč mrtvým opraženým oříškem… člověk se opravdu postupně učí o těch věcech uvažovat jinak a za několik let může být ve svých vědomostech i denní praxi významně dál než kdysi…