Jak poznám, co patří k jakému elementu?
Rozdělování potravin v pětielementové kuchyni
Abyste zjistili, jaká potravina patří pod jaký element, potřebujete se dostat k nějakému seznamu potravin. Ideálně k tomu, který je považovaný za oficiální (vytvořený někým, kdo tomu rozumí), abyste měli jistotu, že to máte správně. Součástí některých pětielementových knih takový plakát je. Obvykle bere do úvahy trojí rozdělení:
1. pod jaký element (tj. roční období a chuť) potravina spadá
2. jaký je její termický účinek
3. jaký je její terapeutický účinek
Na samém začátku taková změť informací působí nesrozumitelně a možná až demotivačně, ale když tomu dáte chvíli času a trpělivosti, brzo zjistíte, že to má svůj systém.
Jak takový plakát vypadá, se můžete podívat níže.
Oficiální plakáty z knih
Vlastní seznam potravin
Vytvoření vlastního seznamu (na podkladě oficiálního plakátu) je nejlepší způsob, jak si zapamatovat, pod jaký element patří suroviny, z nichž nejčastěji vaříme. Také si ho můžete rozčlenit podle kategorií, které vám vyhovují. Ať už stejnou skupinou potravin (zelenina, obiloviny, maso, mléčné výrobky...) nebo podle účinků. Já jsem na začátku používala plakát co nejjednodušší, abych se v něm dokázala vyznat rychle. Až později jsem si vyrobila ten, co vidíte níže. Byla to další úroveň poznání. První dva roky jsem si tepelných účinků v rámci jednotlivých elementů nevšímala. Bylo to na mě moc složité a odradilo by mě to.
Rozdíly v kategoriích
Rozdělení potravin pod určitý prvek vznikalo před tisíci lety na základě pozorování přírody a následného praktického využití těchto poznatků. Vzhledem k tomu, že každý prvek je spojen i s konkrétní chutí, časovým obdobím, orgány v těle či barvou, mohou být kritéria tohoto dělení u některých potravin nejednoznačná a ocitat se v seznamech v odlišných kategoriích. Můžete na takové rozdíly narazit u různých propagátorů pětielementového vaření. O tom si povíme víc v samostatném blogovém článku, ale Barbara Temelie k tomu uvádí: "Zkušenost ukázala následující: pokud někomu připadá určité přiřazení správné – i když neodpovídá tradici – vede k dobrým výsledkům."
Proto se netřeba stresovat, ale dát na svůj přirozený úsudek nebo intuici, případně si jako první kritérium určit chuť.
V části webu "Kde se to naučit", jsem zmínila (a zopakuji to i zde), že jsem nezačínala tím, že bych něco dlouze a složitě studovala. Knihy, co jsem měla k dispozici, jsem si pročetla. Něco jsem pochopila, něco vůbec. Ve chvíli, kdy jsem byla nejvíc motivovaná to zkusit, jsem prostě vstala a začala vařit. Tak, jak jsem nejlíp uměla. V podmínkách, jaké jsem měla. Se znalostmi, kterými jsem disponovala. Akceptující úroveň, na jaké jsem byla. Nic z toho nebylo perfektní a možná ani hodně dobré, ale začala jsem a učím se to za pochodu.
Nejdřív jsem si teda pořídila knihy a pročetla je, abych aspoň trochu věděla, o co jde. Pak jsem zkoušela vařit podle receptů z těchto knih, následně jsem jsem začala vařit sama a k tomu si vyrábět různé pomůcky. Budu je vám tu postupně zmiňovat.