Jak jídlo ovlivňuje naše zdraví,  mě zajímá už asi dvě desítky let. V mojí knihovně mají největší zastoupení knihy a časopisy o výživě, zdraví a vaření, hned za tím je pak rozvojová a duchovní literatura, protože tato témata spolu souvisejí. Co tam naopak skoro vůbec nemám, je beletrie... 

Přestože vím, jak nás ovlivňuje to, co každý den jíme, i jak si svým myšlením ovlivňujeme svou realitu, zatím jsem nedokázala dát péči o sebe a své zdraví na první místo. O spoustě věcí můžeme mít teoretické informace, které chápeme na úrovni rozumu, ale pak může dlouhé roky trvat, než se nám dostanou do vědomí, než se s nimi vnitřně ztotožníme a začneme se podle nich automaticky chovat.

Zatím tedy z nějakého důvodu nejsem ochotna svému zdraví vše podřídit. V krizových situacích si můj autopilot nevybírá vlastní posperitu a opečovávání. Na druhou stranu je však mou přirozeností ochota překonávat překážky a pracovat na sobě. Kultivování "malého já" vnímám jako svůj hlavní úkol v tomto životě. Potřebuju jít pořád dopředu, rozšiřovat si obzory, vzdělávat se a pracovat na svých vnitřních omezeních. Vím, že každý den mám prostor se zlepšovat a růst. I ve vztahu k sobě samé. Postupně dokázat přejít od přesvědčení "takhle dobré/drahé/kvalitní... to nepotřebuju, je to pro mě zbytečný luxus" k přesvědčení "takhle dobré/drahé/ kvalitní...si zasloužím a je v pořádku si to dopřát". 

Harmonické pětielementové jídlo považuju za podpůrný prostředek při řešení hormonálních problémů. A to společně se cvičením (hormonální jógové terapie) a změnou mentálního nastavení. Kvůli tomu jsem do toho původně šla. Netušíc, že z okrajové záležitosti se nakonec vyklube docela velké a široké téma, které můžu rozvíjet po zbytek života. Na potíže, které se mi v životě vyskytnou, se snažím pohlížet jako na výzvu posunout se jejich řešením dál (více se tím zabývám na svých osobních stránkách Live-write-Create).

Pětielementové vaření a problémy, které jsem na začátku musela řešit, stojí za vznikem také tohoto webu a všech mých jedinečných pomůcek a vychytávek. Překážky tedy ve svém životě vítám, protože společně s nimi do mého života přicházejí také mnohé dary...

Vyzkoušela jsem v životě různé stravovací styly, s výjimkou raw, u kterého vím od první chvíle, že pro mě není vhodné. Dávám přednost teplému před studeným, a to i v nápojích. Nejraději ze všeho piju teplou až horkou vodu, dokonce i v létě. Někdy si to však zase potřebuju vykompenzovat pořádnou porcí zmrzliny, aby vše mohlo být v rovnováze. 

Díky tomu, že jsem se v různých výživových směrech vyznala, jsem v minulosti měla možnost několik měsíců pracovat jako makrobiotická kuchařka, a o pár let později vařit také v jedné z prvních českých paleorestaurací. V kuchyni (jakož i v teorii správné životosprávy) jsem tedy relativně zběhlá, ale taky dost volnomyšlenkářská a nedisciplinovaná. Mám problém se něčeho striktně držet. Potřebuju se svobodně rozhodovat a kreativně realizovat. Během vaření (a dost často i pečení) skoro nikdy nic neměřím ani nevážím. Ráda experimentuju a neumím udělat dvě stejná jídla. Nepamatuju si recepty pokrmů spontánně vymyšlených, takže ani neumím tvořit nové recepty. Taky nemám velkou a skvěle vybavenou kuchyň, ani peněz nazbyt, abych mohla běžně nakupovat drahé ingredience nebo si pořizovat luxusní spotřebiče a fotogenické nádobí. Dalo by se říct, že vůbec nemám dobré podmínky na psaní blogu o jídle a vytváření vystajlované foodblogerské prezentace svého vaření. Nevlastním ani žádné speciální technické vybavení (foťáky, zátiší, dobré stativy, světla, mikrofony...). Navíc jsem poměrně vytížená žena, která vaří jen sama pro sebe (což podporuje odbývání se:) a kromě jídla potřebuje věnovat pozornost i spoustě dalších věcí.

Pracuju v dobročinné organizaci, bydlím v malém bytě s malým kuchyňským koutem, kde není sporák, myčka ani spíž. Kuchyňskou linku tvoří půlmetrová pracovní plocha, dvouplotýnkový vařič a pár skříněk. Pořídila jsem si ale indukční desku,  multifunkční hrnec a minitroubu. Do základní výbavy řadím ještě filtrační a rychlovarnou konvici a tyčový mixér. Mám taky robota a gril.  

Když si procházím ty slavné a oceňované foodblogy, působí na mě až tak idealisticky dokonale. Když vidím, z čeho vaří a kde vaří, a jak to pak ještě servírují, napadají mě různé otázky... Kolik lidí disponuje kuchyní s obrovskou pracovní plochou, vybavenou špičkovými spotřebiči za desítky tisíc? Kolik lidí má (zejména dnes) neomezený rozpočet na nákup nejkvalitnějších surovin? Kolik lidí je ochotno udělat si "zdravý" lák na okurky, do kterého padne celá sklenice medu? Nebo dezert, na který mimo jiné potřebuje několik tvarohů a různých smetan, případně několik druhů oříškových másel? Kolik lidí má čas řešit jenom jídlo? Kolik lidí má zahradu a neomezený přístup k doma vypěstovaným nebo vyrobeným produktům?  Kolik lidí si může dovolit běžně nakupovat ve farmářských obchodech a  řemeslných provozovnách, kde ho nákup dvou tří položek vyjde na stovky korun? Pro kolik obyčejných smrtelníků takovéto nakupování a vaření ve skutečnosti je?

Možná je to s foodblogy jako s módní přehlídkou... pokocháme se extravagantními kreacemi, inspirujeme se nějakým detailem a vrátíme se k tomu, co je naše norma. K tomu, v čem jsme schopni existovat dlouhodobě...

Co vám tedy můžu na svém foodblogu nabídnout já?

Pokud chcete pravidelné recepty a detailní návody, jak něco uvařit, u mě to bohužel nenajdete. A když už, tak spíš ojediněle. Přesné popisy a gramáže bohužel neumím. Jsem příliš rozevlátá a na úřednické přesnosti nebo doslovnosti nedokážu fungovat.  Mým posláním je spíš motivovat a inspirovat. Můžu vám ukázat, jak se do toho pustit a jak o tom celém uvažuju. A vám to může být něčím blízké a něčím vůbec ne. To je v pořádku, protože cílem je vybudovat si svou vlastní pětielementovou kuchyni – své vlastní pětielementové fungování, vycházející z vašich specifických možností a z vaší osobitosti. Mám naději, že tohle si z mých stránek odnesete.

Tím, že je pro mě velmi důležitá svoboda, nechci být otrokem ani přehnaného zájmu o sebe a snahy dělat všechno správně. Potřebuju najít rovnováhu mezi zájmem nulovým a zájmem přehnaným. Jelikož jsme lidi a nikoliv stroje, jsou pro nás důležité prožitky i požitky.  Je užitečné se ovládat, ale taky se umět uvolnit a občas se naopak přestat kontrolovat a užít si přítomnou chvíli. Vychutnat si i to, co si nese označení "nezdravé" nebo "nemělo by se". Možná se tím někdy zahltíme a bude nám nedobře, pak je  fajn si na to příště vzpomenout, a vědět, kde je míra. Abychom pokaždé nemuseli skučet bolestí břicha nebo výčitek. Mimochodem, na křeče, nevolnosti nebo jakékoliv nepohodlí spojené s jídlem, jsem objevila kouzelný lék, esenciální olej OK Dig, kterým bolestivou oblast žaludku nebo podbřišku namažu a většinou se mi uleví do pěti minut. Při nevolnosti pak dýchám vůni oleje z dlaní.

Všechno se nakonec stejně musí nějak vyrovnat. Když si něco příliš dlouho odpíráme, přičemž po tom skrytě prahneme, nebo když se příliš dlouho nutíme do něčeho, co nám není vlastní, neustále se deprivujeme. To nikdy neskončí dobře. Pokud jsme se s něčím vnitřně neztotožnili a jen si to snažíme namluvit, tak se tím ve skutečnosti spíš trápíme než že by nám to prospívalo. Vnitřní (i neuvědomělé) vzdorování vede k naší nespokojenosti a projevuje se mimo jiné třeba přecitlivělostí reakcí. Proto je dobré si občas položit otázku, proč děláme, co děláme, a jestli to tak opravdu chceme, jestli nám dává smysl to tak mít a jestli se nám úsilí do toho vložené vrací zpátky dobrým pocitem...pokud ne, je vhodné to změnit nebo toho úplně nechat.

Proto na závěr ještě jednou zmíním, jak je důležité se zamyslet také nad našimi pilíři pětielementového vaření. Na začátku si určit udržitelné opěrné body a jednou za čas je podrobit revizi. Co už děláme běžně, ze seznamu odstraníme a přidáme si tam novou metu...

A jak to tedy ve své pětielementové kuchyni mám já?

Na počátku se to zdá velmi obtížné a člověk tápe, jak to dělat správně. Zároveň může být i dost svázaný strachem dělat chyby. V mém pojetí pětielementové kuchyně je dělat chyby dovoleno, protože vidím, že s postupující praxí si lze leccos uvědomit a postupně vylepšovat.

Jinými slovy, ve své pětielementové kuchyni si dělám, na co aktuálně stačím, ale mám styčné body, kterých se v praxi postupně snažím dosáhnout: