Vaření podle pěti elementů: pro koho to ve skutečnosti  je? #2

Barbara Temelie, Ivana Stenzlová i Roswitha Fehrer napsaly knihy určené běžným čtenářům. Řekněme průměrným kuchařům, pracovně vytíženým lidem, kteří by chtěli udělat něco navíc pro svoje zdraví, ale od kterých se asi nečeká, že budou dnem i nocí studovat všechny souvislosti, aby přesně pochopili, o co jde.

Všechny tři nám ve svých knihách předávají myšlenku, že jídlo připravené konkrétním způsobem může našemu tělu velmi prospět v jeho konkrétních potřebách. Zahřát, osvěžit, rozproudit stagnující energii, podpořit oslabený orgán, dodat sílu i radost…a že když víme, jak na to, můžeme si připravovat jídlo na míru a v souladu se zákonitostmi univerza. Z dlouhodobého hlediska si tím velmi vylepšíme svoji vitalitu.

Zní to krásně. Takhle se stravovat je nejpřirozenější a přitom nejtěžší, protože naše pozornost, vnímání i chutě jsou dnes cíleně odváděny úplně jinam. Otázkou tedy je, nakolik to chceme (líbilo by se nám to), a nakolik jsme ochotni se to naučit (dosáhnout toho), když tak nejsme zvyklí uvažovat, a cesta k tomu vyžaduje znalosti, odpírání a disciplínu. A hlavně velkou míru sebeúcty a sebehodnoty, jak jsem zmiňovala v předchozím článku, abychom měli motivaci obětovat své pohodlí ve prospěch zdraví.

Pro všechny nebo jen pro vyvolené?

Vařit podle pěti elementů může každý. I ti, kteří praktikují nějaký konkrétní výživový styl. Ale největší smysl (a výsledky) to bude dávat nejspíš tomu, komu na sobě opravdu záleží, kdo je ochoten a schopen věnovat stravování vědomou pozornost a „něco“ za to zaplatit.

Kdo si je sám pro sebe natolik důležitý, že luxus kvalitní stravy přijme jako svou běžnou normu. Kdo si věnuje péči a pozornost ve zvýšené míře a je motivovaný se v tom dále vzdělávat, aby věděl, jak sám sobě (i ostatním) může konkrétním pokrmem prospět, aby se cítil i vypadal lépe. Kdo má čas a prostředky se tomu věnovat. Kdo trpí nějakým zdravotním problémem a je opravdu odhodlaný svoje léčení podpořit jídlem, i za cenu bolestivé změny návyků.

Je to pro každého, kdo to chce z nějakého vlastního důvodu (i zvědavosti) zkusit, i když na začátku není úplně nastavený dát sebe a své stravování na první místo. Může však u toho zůstat a jeho postoj k sobě samému se bude průběžně měnit, stejně jako jeho standardy.

Je to pro lidi, kteří nejsou v kuchyni úplní začátečníci a vaření je baví. Kteří si užívají čas v kuchyni i na nákupech (farmářských trzích). Kteří rádi vaří z čerstvých surovin a objevují nové chutě a možnosti.

Víc to může vyhovovat lidem, kteří už v nějakém ohledu „žijí zdravě“. Pro ty, kteří vyznávají konvenční a konzervativní vaření, resp. jsou ze „staré školy“ to bude asi moc velký požadavek na celkovou změnu uvažování. Ale ani ty bych nepovažovala za zcela ztracený případ.

Je to pro lidi, kteří chtějí v životě i v kuchyni něco víc. Posunout se na vyšší úroveň – v kvalitě, vědomém životě… a kterým nevadí tomu něco obětovat.

Je to pro lidi, kteří jsou pružní v myšlení a otevření novým či jiným perspektivám, z nichž nahlížejí na sebe i svět.

Je to pro lidi, kteří na to mají – motivaci, životní podmínky, trpělivost, ochotu překonávat svoji malost…

Je to pro každého, kdo má zájem.

Ideální stav – pro koho a podle koho?

V pětielementové kuchyni je velkou výhodou, když máme velký rozpočet na jídlo a můžeme si dovolit na jídle nešetřit. Nekupovat průmyslově zpracované a nekvalitní potraviny plné různých zlevňujících příměsí, ale zásobovat se lokální produkcí, v co nejčistší podobě. Tzv. clean eating.

Dalším požadavkem je věnování času a pozornosti tomu, co jíme a jaký to má na nás vliv. Jak se cítíme, jak vypadáme. Neodbývat se. Jíst pomalu, vědomě, v hezkém prostředí…

Co přesně jíst a co nejíst, a jak se na vaření předem připravovat, se u jednotlivých propagátorů liší.

Pro stravování podle Ivany Stenzlové je dostatečný rozpočet na jídlo víceméně podmínkou, protože pro kvalitní výživu vyžaduje téměř všechny suroviny výhradně v biokvalitě. Také je potřeba věnovat čas a prostor na přípravu fermentování všech luštěnin, obilovin i ořechů. Rovněž je prospěšné si péct svůj vlastní kváskový chleba a dělat domácí kvašené produkty (kefíry, zeleninu). Plus celkově věnovat zvýšenou pozornost složení svého talíře i velikosti porcí, aby na to naše tělo reagovalo žádoucím způsobem.

Barbara Temelie ve svých doporučeních není tak náročná. Nevyžaduje žádnou speciální přípravu předem (beru ale v úvahu, že knihy byly vydány už před mnoha lety). I když i ona, stejně jako Roswitha Fehrer, akcentují, že dobré jídlo je základ, nikoliv luxus, a preferují teplé jídlo i na snídani.

Dodržovat tohle všechno bohužel není v kapacitách každého, takže to na začátku může dost odrazovat. Je ale potřeba říct, že toto je ten obraz ideálu, z jejich profesního pohledu. Vzor, za kterým se můžeme i nemusíme vydat.

Je potřeba si nejen uvědomit, jaká je naše motivace, ale i to, zda jsme tomu všemu uvnitř sebe přístupní, zda dovolíme, aby to bylo možné.

Nikoho nemusíme následovat ve všem, když je to pro nás až příliš vzdálené. Ale musíme mít jasno v tom, čeho chceme dosáhnout a co jsme ochotni pro to udělat. Pak můžeme mít výsledky, nikoliv výmluvy a bláhové sny.

Když to už jasno máme, lze začít tím, co je pro nás nejmenší změnou návyku a postupně si na to nabalovat další. Takhle se dá postupovat a vydržet, i když na začátku vůbec nemáme dobré výchozí podmínky.

A právě na ty se podíváme v příštím příspěvku…